Pomalu se dostáváme na konec našeho vejletu, ale to nejlepší náš ještě čeká.
Byli jsme se už kouknout na horách, u moře, vylezli na sopku, ale ještě né v jeskyních…tak tam hned jdem!
Najít tyhle magický jeskyně nebylo úplně jednoduchý a ještě horší bylo, jak se dostat dovnitř. Noční průtrž mračen zvedla hladinu vody a vchod byl částečně zatopenej…jak z toho ven, teda dovnitř?
Nabízelo se několik možností, buď se smířím s tím, že mi osud nebyl nakloněnej a třeba někdy jindy, až zas poletím přes půl světa, se sem kouknu znova, nebo přestanu brečet jak malá holka, hodím na sebe nejšpinavější hadry a boty a vlezu do toho bordela! No jelikož je to už měsíc a půl, co oblečení vidělo pračku, tak to zas takovej problém nebyl :D
Jde se do akce! Foťáky zůstávaj v autě a nalehko jdu na průzkum.
První část jeskyně je téměř bez svítících červů a neskrývám zklamání, čekal jsem teda něco lepšího…to ale ještě netuším, co je v dalších částech! Pomalu prozkoumávám další část jeskyně, voda v nejhlubším místě jen lehce zespodu pošimrá vajca, protáhnu se blátivou skulinou a začnu se smát jak debil!
Zhasnu čelovku, chvilku se rozkoukávám a vychutnávám si něco, co jsem ještě nikdy neviděl.
WAIPU CAVES
Brada mi padá na zem a předemnou se otvírá úžasnej jeskynní komplex a pomalu začíná svítit!
Čím hladovější červ, tím víc svítí…a tihle jsou asi hodně hladoví!
Kdyby sis neuměl představit, jak takovej červ vypadá, tak je to vlastně taková naše světluška visící ze stropu a z hnízdečka se jí táhne lepkavej sopel, na kterej se chytí hmyz a ten pak sežere.
Ale už dost mudrování a pokračuju dál v průzkumu jeskyně, další část je na červíky slabší a v poslední, kam se dá dostat je hladina vody asi 20cm od stropu, dál nejdu, mám bobky!
Natěšenej se vracím stejnou cestou zpátky pro foťáky a potkávám pár turistů, což není vůbec dobrý a tak hned měním plán a budu čekat do noci, pak vyrazím.
Vylezu na denní světlo, su od blata jak prasisko, ale spokojenej! Je noc, ještě pár turistů se kolem pořád hemží…no nic, čas na špinavý triky! Lezu do jeskyně, nachystám focení, z náprsní kapsy tahám telefon a pouštím zvuky zvířat, hrozivej je zvuk medvěda, kterej se rozlíhá jeskyní, pecka! Tenhle zvuk pouštím každou chvíli, když se mi zdá, že někdo jde. Najednou je ve vedlejší části jeskyně vidět světlo, HONEM TAHÁM MEDVĚDA a párkrát po sobě ho přehrávám. Mezi čvachtáním ve vodě je slyšet i sraní do kalhot a světla rychle mizí…špinavý triky fungujou :D
Jak se venku rozednívá, najde se parta odvážných a asi po čtyřech hodinách co nikdo nedošel se ukazujou první turisti. Hned jim vykládám, jak jsem slyšel hrozivý zvuky a nehnutě jsem se tu krčil strachy v rohu, oni přikyvujou hlavou, že taky něco slyšeli a radši šli ven…kdyby tak věděli! S přiblblým úsměvem lezu ven a jedem dál, čas nečeká.
Poslední zastávkou nemůže být nic jinýho než Hobitín! Příznivci Pána prstenů se konečně dočkali.
V noci jsem moc nespal, pořád jsem kontroloval počasí a myslel na to, jestli bude pěkně nebo se to celý pokazí…
Ráno je krásně!
Focení a natáčení je domluvený dlouho předem, mimo návštěvní hodiny, takže bez davů turistů, tak jak to máme všichni rádi! Dojdu na čas, domluvíme se co a jak fotit a hned jdem do akce. Místní průvodce vykládá, jak tu byla před pár týdny akce, kde si fanoušci Star Wars pronajali celý areál a běhali tu se světelnejma mečema a hvězdným brnění…velkej bizárek. Jindy jsou turisti tak natěšení, že jak uvidí Bilbův dům, omdlí, spadnou přes plot a skutálí se ze stráně – výsledek: maximálně boule a modřiny a zážitek na celej život…já (jako velkej fanoušek) k tomu taky neměl daleko, co si budem vykládat. Takže spokojeně běhám z jednoho místa na druhý, hledám nejlepší místo a užívám si tohle nádherný místo o kterým jsem tak dlouho snil. Přesně 15,5 let.
A tak se plní sny!
Pokud ještě nemáš dost, tak se s náma můžeš vypravit na další zajímavý místa.
ČAU PŘÍŠTĚ!