NOVÝ ZÉLAND – CESTA ZA SNEM 1/3

Jaký to asi je, kouknout se na druhou stranu zeměkoule?
O tomhle určitě sní spousta z nás, no a fanoušci J.R.R. Tolkiena a jeho Pána prstenů ještě víc…i já se mezi ně počítám.
Když jsem někdy v roce 2002 poprvé tenhle film skouknul, něco ve mě vědělo, že časem vyslyším volání a na Zéland se dostanu!
Natáčení a focení mě zaválo až sem, tak daleko od domova…takže pokud seš zvědavej, jak vypadá cesta za snem tak čti dál.

Ještě plnej sil, pár dní po příletu přišel na řadu první větší trip a to vyšplhat na horu Mt. Ngauruhoe (známá taky jako Mount Doom aka Hora osudu).
Na internetu se to tvářilo jako 4h roundtrip a cedule na parkovišti, kde je napsaý, že se smí parkovat max 4h tuhle informaci jen potvrzovalo.
KULOVÝ LEDA!
Startovat z cca 1100 mnm a končit v 2291 mnm mi nepřišlo tak drsný, jenže realita byla úplně jiná. Plazit se totiž kilometr do kopce, kterej je složenej jen z lávovýho kamení, štěrku a sopečnýho skla je úplně jiný kafe, než na co jsem byl doteď zvyklej.
Fyzicky to náročný bylo, ale psychicky ještě víc a to hlavně proto, že na tomhle giga-kopci štěrku uděláš dva kroky a jeden sjedeš, to všechno za tmy v záři čelovek a bez jakékoli značené cesty, prostě jen jdeš rovně nahoru a když je tam hradba štěrku, nebo zatuhlé lávy, obejdeš ji s nadáváním…
Cílem bylo nafotit východ slunce z vrcholu, ale slunce vycházelo někdy ve 3/4 cesty a já byl ve fázi to už tak minimálně 50x vzdát, ale vždycky se mi hlavou mihlo, že nejsu žádná sračka a dám to…přece jsem neletěl na druhej konec světa aby mě tenhle kopec dal na prdel!
Slunce už je vysoko, téměř nevnímám, autopilot, šlapu a koukám, kde je nějakej pás ztuhlé lávy, po které se dobře jde a nepropadá se.
Autopilot hlásí vrchol, ale já su spráskanej jak čokl, na chvilku si lehnu do toho sopečnýho bordelu a proklínám každej gram fotovýbavy z toho dvacetikilovýho báglu, mám chuť ho hodit do sopky, ale ani na to nemám sílu 😀

Asi tak za půl hodinky se zvedám a začínám koukat kolem sebe, do oka mi padne měsíční krajina a jezero támhle v dálce. Projdu si v klidesu vršek sopky, udělám pár fotek a koukám na davy lidí co proudí podemnou. Co je podezřelý, tak nikdo nejde nahoru, všichni jen okolo…tady mě něco neštymuje říkám si a hejbu se potichu. Vydávám se na cestu dolů a to ještě netuším, co za peklo to bude!
Cesta nahoru byla proti tomu co je cesta dolů procházka parkem,
prvně jsem se chtěl jakoby klouzat po kamení, ale zajet každým krokem až po kolena do sopečnýho kamení a lávovýho skla nebyla ideální taktika, ale jediná funkční jak se dostat dolů v celku. Co už v celku nebylo po tomhle vejletu tak boty, tohle prostředí je komplet rozebralo, na padrť.
U auta jsem je vyhazoval do popelnice

Další den jsem si zjišťoval jak to je s výstupem na Mt. Ngauruhoe a v infocentru mi řekli, že je zakázaný tam chodit

Výhled na pekelnou cestu nahoru a Modré jezero
Na druhé straně je další sopka, Mt. Ruapehu

Když už jsme u těch sopek tak další krásná a ikonická je Mt. Taranaki.

Před východem slunce u Mt. Taranaki

Na první pohled vypadá NZ jako nádherný a bezpečný místo, jenže je tu organizovaná skupina naprostejch démonů a těma jsou papoušci KEA.

KEA ZLOČINEC

Papoušek Kea je vysokohorskej vychcanej vykuk čekajíc na to, až uděláte nějakou fatální chybu, třeba že položíte bágl na zem, vyzujete boty, otočíte se zády, mrknete nebo nedej bože zaparkujete auto. Ihned budete po zásluze potrestáni. Velmistři v přežvejkání plastů a lesklých věcí.
Auto vám od plastu oberou rychleji než mechanici F1 provedou výměnu kol.
Až dojdete na nějakou horskou chatu a všechno bude přivázaný, přilepený, přivařený, nebo zatížený tunou kamení, tak důvodem těchto opatření jsou právě tihle šmejdi 😀
Úplně bez výčitek, s největší drzostí zničí co jim přijde do cesty : kdo nevěří nechť googluje “kea destroying car” a sám se přesvědčí.

Démonická postavička novozélandskýho undergroundu

Obrovským problémem bylo v některých oblastech vytáhnout stativ a dát na něj foťák, jakmile se tahle informace dostala mezi papoušky, bylo rázem po focení.

Výhled na horu Mt. Cook a na jezera Mueller a Hooker

Štěstí bylo, že tyhle malý příšerky nelítaly v noci a jelikož má NZ i fenomenální noční oblohu bez světelnýho znečištění, bylo potěšením se v okolí Muellerovy chaty toulat celou noc a fotit oblohu, která je viditelná pouze na druhé polokouli.

Jižní kříž a malej meteorit

Pokud už seš přesycenej kecama a chceš si na necelejch 5 minut udělat vejlet, tak si zhasni, dej sluchátka a nech se vtáhnout do týhle kouzelný krajiny! <3

https://youtube.com/watch?v=UGMstzG6rJM%3Ffeature