ODMĚNA ZA TREST ANEB JAK KOMETU OKOUKLI

V pátek koukám na předpověď na sobotu 12.7. a ta ukazuje celej den humáč a až v nedělu v 1 ráno se to má trhat, víkend, ve znamení mlhy, deště a teplot kolem 5°C zdá se.
Nejsme žádní korýši, nenecháme se zastrašit a naplánujem si skvělej víkend v Jeseníkách.
V sobotu se vyspinkáme do růžova, vstáváme jak normálni lidi, pojíme a hnedka si to mašírujem na kopec.
NELHALI!
Furt dost chčije, občas ještě víc!

Když se ometáme jak mlsní psi kolem jedné nejmenované chaty, dostanem pozvání na narozeninovou lesní párty = na čaj! Čaj nepiju, ale slivovici si v klidesu dám, tak se místo focení chlastá 😀
Mezi řečí prohodím, že ve 2 ráno budu na kopci fotit kometu a všichni se můžou přidat…určitě půjdem, slibovali, ale to slibuje každej a tak jsem to nechal otevřený, loučíme se a v dešti čampem zas na Vozku fotit západ slunce, kterej nevypadal nikterak slibně.

Nahoře klasický Jesenický letní počasí, foukalo, pršelo, viditelnost slabá, zima jak hajzl, místy byla vidět i vysoká oblačnost a v ní dlouhej, slibnej pás. Ten jestli se ukáže skrz mlhu a prosvítí ním slunko, bude to super.
Půl hodinky do západu slunce, během dvou minut se celá situace mění a nastává CHAOS a neuvěřitelný divadlo!
Mlha se začíná trhat, slunce ji krájí jak Džek Rozparovač svoje oběti. Zároveň se odpařuje to, co napršelo a počasí se mění každejch pár vteřin, jednou jde vidět do dálky, za chvíli jen siluety stromů, co stojí o pár desítek metrů dál…fotíme, točíme a pobíháme jak smyslů zbavení.

Foť to kurva, foť to!
NO TO JSEM JEŠTĚ NEŽRAL
Prsty už mám zmrzlý, nic necejtím a jedu na krev
Slunce zapadlo, konec představení, jdem do řitě

Spokojení po tak skvělým západu hned usínáme, budík si dávám na 1:45.

CO? TO UŽ JE ČAS?!
Rozchrápanej se soukám ze spacáku, kouknu vedle a Alex aka brněnskej vagína boy se ani neobtěžoval vstát a tak to vypadá, že pudu sám… ve tmě v dálce vidím nějaký světýlka…jdu blíž a jaký bylo moje překvapení, když se fakt ve 2 ráno všichni z chaty přidali! 4 generace si to štrádovaly lesem až na Vozku, jedno kometa-selfíčko, pár fotek a zpátky do pelechu…

Já zůstal do té doby, dokud kometu nezakryly mraky, což bylo tak o hodinu později…a pak druhý kolo zaslouženýho spánku…

Tak za 6800 let se zas uvidíme, pac a pusu!